Focení divokých vlků / Národní park Bieszczady

top of page

RADEK
KARKYS

[ FILMMAKER & PHOTOGRAPHER ]

SPLNIL SE MI SEN!

Focení divokých vlků / Bieszczady, Pl

Polský Národní park Bieszczady si mě získal hned při první návštěvě v roce 2022 svou nekonečnou divokou krajinou. To mě na focení přizvali fotografové David Němeček a Petr Dolejšek. Měl jsem štěstí a díky svému odhodlání se mi jako jedinému z výpravy podařilo vyfotit medvěda, který přecházel řeku. To bylo poprvé co jsem byl ve společnosti s tak velkou šelmou a ještě k tomu jsem tam byl sám. Ten zážitek je nepopsatelný a do této doby jsem si nedokázal představit jaké to asi je. Když se medvěd pomalinku ztratil v trávě na druhé straně řeky, zabalil jsem si věci a místo jsem opustil. Víc už jsem ten den nepotřeboval.

Od první uvítací cedule Bieszczady až na místo je to pěkných 70km, takže to tu je opravdu obrovské. Na stejné místo jsem vyrazil už po třetí a tentokrát jsem přizval fotografa Richarda Papse. Neměl jsem velké očekávání, ale ve vzduchu jsem cítil, že by se mohlo podařit vyfotit něco pěkného. V této oblasti je možné zahlédnout zubra evropského, medvěda hnědého, vlka obecného, rysa ostrovida, orla mořského i křiklavého, různé sovy a vlastně hromadu druhů, které se v Evropě vyskytují.

Z Prahy je to cca 800km. Proto ráno v 7:00 sedáme do auta a vyrážíme na cestu. Na místo přijíždíme podle plánu, ale bohužel prší. I tak se rychle převlékneme a jdeme si sednout k řece, kde jsem téměř přesně o rok dříve vyfotil mého prvního medvěda. Cca po třech hodinách déšť ustane a u levého břehu se objeví macko. Je pěkně velký a pěkně zmoklý. Zachovávám klid, nadechnu se, pomalu se nakloním k foťáku a přes objektiv si užívám jeho pomalou a klidnou chůzi na druhou stranu řeky. Waaaau, tak to jsme měli velké štěstí hned takhle na začátku výletu. “Bohužel” jsem měl úplně stejné fotky, jako jsem tam nafotil minulý rok, a tak jsme se rozhodli, že změníme plán a na ráno se přesuneme o několik kilometrů jinam. Ještě, že tak!

Ráno jsme vstali ve 3:30 a už bylo světlo. Na místo focení jsme se dostali o dost později, než jsme předpokládali. Museli jsme přejet celkem velkou vzdálenost autem a jít velký kus pěšky. A řeknu vám, že cesta na tohle místo je celkem nepříjemná. Vždy si snažím nepředstavovat co a kde na mě kouká. Cca po 15 minutách, kdy jsme si vše připravili, zamaskovali se a začali čekat, se na našem břehu objevila laň. Byla celkem daleko, nad řekou se táhla mlha, a laň byla v proti světle. Po pár minutách se objevila první silueta vlka.

A pak to všechno začalo. Laň se rozešla směrem přímo k vlkovi, který ji okamžitě začal nahánět. V první chvíli jsme si mysleli, že vlk laň ulovil a začal ji porcovat. Později doma jsme z fotek zjistili, že laň vlkovi utekla a že vlci tam nejspíš přišli kvůli kořisti, kterou tam ulovili noc před tím. Ano píšu vlci, protože po chvilce se objevila druhá silueta vlka.

Vlci nebyli tak blízko a byli v prudkém protisvětle vycházejícího slunka. Věděli jsme, že tam něco žerou, ale rozhodně jsme se k nim nechtěli přibližovat. Proto jsme jen čekali.

Sedíme a nemůžeme uvěřit situaci, která se právě odehrála. Tři roky jsem čekal na to až uvidím vlka ve volné přírodě. Myslel jsem si, že když se tak stane, bude to jen na pikosekundu a nestihnu si ho ani pořádně prohlédnout, natož dobře vyfotit. Sedím u řeky a v hlavě si to pořád přehrávám stále dokola. Netušil jsem, že to zatím byl jen začátek. Najednou slyším jak na mě Richard šeptá, že něco jde k nám. Moc jsem mu nerozuměl. Podíval jsem se do protisvětla a vůbec jsem nechápal co to je. Hlava mi to prostě nebrala. Když jsem se kouknul přes foťák, zjistil jsem, že přímo směrem k nám jde vlk a v tlamě si nese kus laně. Ou shit!!! Zřejmě si kořist odnáší někam schovat před ostatními predátory.

Moc dobře o nás věděl, úplně v klidu cca dvacet až třicet metrů od nás zatočil směrem na druhou stranu řeky a krásně nás obešel. Párkrát se zastavil a podíval se na nás. Nepředstavovali jsme pro něj žádné nebezpečí, tak v klidu pokračoval dál. Po dalších dvaceti až třiceti metrech chůze přesně naproti nám na druhé straně řeky to opět stočil a přešel zpět na naší stranu. Prostě nás krásně obešel. Do teď mi v uších zní to čvachtání vody jeho chůze. Během chvíle se vlk vrací bez kořisti téměř stejnou cestou. Zastavil se přesně naproti nám a pořádně si nás prohlédl. Pak se potichu ztratil v trávě. Druhý vlk nás míjí z levé strany, přechází přes řeku stejnou cestou jako jeho parťák, je úplně v klidu a také se pomalu ztrácí v trávě na druhé straně.

Tohle byl jedinečný moment, jedinečný pohled, který se mi už nikdy v životě nemusí naskytnout a já jsem za něj neskutečně vděčný. Na této expedici jsem zažil něco, co mi v hlavě zůstane už do konce života. Děkuju přírodo!!

Btw: tohle je jen část fotek z celé série. Všechny fotky budete mít možnost vidět na nějaké výstavě, nebo přednášce v průběhu roku. Tak nezapomeňte sledovat mé sociální sítě, ať vám neutečou důležité informace a případně další fotky :) Na mém Instagramu najdete jen mou wildlife tvorbu a na mém Linkedinu najdete jen mou komerční práci, díky které můžu fotit divokou přírodu. Moc vám děkuju za přízeň a za podporu. Každé sdílení mé tvorby mi pomůže zase o krůček dál.

bottom of page